čtvrtek 1. prosince 2016

Dveře z prken







Vždycky je fajn pomoci si ke splnění představ alespoň částečně vlastníma rukama. 
Ne, že by to bylo v tomto případě od začátku úplně v plánu, ale .... Myšlenka na posuvné dveře vznikla už letos na jaře, když jsme 
přestavěli nábytek v obýváku a klasické dveře nám tak překážely ještě víc, než dřív. Prohlédli jsme si ty v dnešní době dostupné, 
ale shodli se hned na tom, že nejsou nic pro nás. Vyhovující konzoli jsme nakonec s nadšením našli na e-bay, 
ale s čím ji zkombinovat byla věc další.  Rozjeli jsme se vesele do antiku, ale nebylo to tak jednoduché, jak jsme mysleli. 
Když už něco vypadalo použitelně, nevyhovovaly rozměry dveří, nebo i váha. Přeci jen staré poctivé dveře - v mnoha případech 
i částečně okované, mají poctivou i tloušťku. A my je vlastně potřebovali "schovávat" za vitrínu, která zase nemohla 
tolik vyčnívat do prostoru. A to byly nakonec rozhodující argumenty k tomu, udělat to co nejprostěji.  Prkna by mě lákala i v surovém stavu 
bez nátěru, ale jen v případě světlé podlahy. Takhle se to tlouklo a já hned věděla, že konečně budu mít důvod vyzkoušet 
neodolatelnou barvu z dílny Annie Sloan. Ostatní prkna šla pod bílý Balakryl a posloužily jako "futra". 
Nevím, zda je to dočasné řešení, ze začátku tak brané možná trochu bylo, ale já jsem nadšená. 
Někdy jsou ty nejjednodušší nápady nejlepším řešením.








Na fotkách můžete vidět i nový zimní "věnec" na dveře, který jsem okoukala při focení pro vánoční speciální e-book 
Bella Rose od neuvěřitelně šikovné Denisy Bartošové. Tak o srdci snad někdy příště ;). 
Mějte se krásně a pohodové předvánoční přípravy!
















neděle 9. října 2016

Madlenčino království vol.2



Mám velký skluz, přiznávám. To, že budeme předělávat Madlenky pokojík, jsem na blogu zmiňovala už dávno
a taky jsem se do práce dala začátkem tohoto roku, ale k jeho pořádnému nafocení jsem se dostala teprve v létě. 
Bylo to pro účely nového e-booku Nordic Day, kterého téma jsou tentokrát právě dětské pokojíky.





Mady má v tom svém všechno, co má ráda - tedy krom své sestry. Občas lituje, že nemůže usínat s ní v jedné místnosti. 
Ale díky nové posteli, která se dá příležitostně rozložit na dvoulůžko, si to může občas ke své spokojenosti dopřát. 
Nad ní visí její vysněný baldachýn. Nemohla jsem narazit zatím na takový, se kterým bych byla maximálně spokojená, 
tak ten vysněný zatím celkem zdárně zastupuje obyčejný Ikea. Přidá se pár papírových pom poms a hned má jinou šťávu - a to mě 
na tom baví. A další žádanou věcí byla židle k psacímu stolu v její oblíbené barvě - černé. To se také povedlo splnit, 
aniž by mi díky dřevěnému podnoží připadalo, že tam nepasuje. Naopak - mezi ostatním světlým nábytkem skvěle vynikne. 




Koníci v každém koutě nesmí chybět a ještě se jich hodně vešlo do nové skříně od truhláře. Ta je jednoduchá a funkční, 
tak doufám, že oběma holkám vydrží ještě v dalších etapách budoucích proměn jejich pokojíků. 





Mezi nejvýraznější doplňky se samozřejmě zařadil plyšový jednorožec na zeď. Jak by ne. Hlídá Madlenčin nerušený spánek 
a dostal jméno Sněženka - takže se stal vlastně členem rodiny :). 
Já toužila po tapetě s lesním zvířátkem - a možná, že se ještě časem zadaří, ale zatím si dcerka sama vybrala samolepící puntíky 
od Ferm Living, které jí samotné připomínají hvězdy na obloze a ona ráda usíná s pohledem na ně a jimi obklopenou Sněženku. 
Ani do stylové lampičky jsem zatím neinvestovala, ale lepší je se rozhodnout až když má člověk jistotu. 
Hlavní pro mě je, že Madlenka z nové proměny měla radost a pořád ve svém pokojíku tráví čas ráda.





Pokud hledáte inspiraci pro svůj dětský pokojík, nebo se chcete dozvědět třeba něco o tom, jak já tenkrát měla vyzdobený ten svůj, 
nahlédněte na e-book Nordic Day :).  Moc všechny zdravím a doufám, že užíváte podzimu!











úterý 16. srpna 2016

Užívat si...



To mám v plánu každý den. Vždy nějakým dostupným způsobem. Skvělého počasí,
 manželovi pozornosti, radosti mých dětí, hudby kterou mám ráda, úžasného kolektivu v práci, 
plodů ze zahrádky, voňavého jídla....
Každý den můžete zažít alespoň něco, co vám uchová jiskru v oku. 
Užívám si moc našeho domova, který stále mění svou podobu, vyvíjí se - stejně jako my a vše kolem. A mám ho tak čím dál raději. 
I zahrada letos zaznamenala spoustu změn, které odstartovalo budování koupacího jezírka. Tolik jsem se těšila, až o něm napíšu, 
a mrzí mě, že jsem se k tomu doteď nedostala. Ale těším se stále a doufám, že to už brzy zvládnu. 

Teď ale mé myšlenky čím dál víc tíhnou k dovolené.  Zatím nás společná rodinná teprve čeká a já už počítám dny, hodiny, minuty.. 
Místo lesa už tak mám v rámu vlny oceánu, nebo fotografii naší Madlenky z minulého léta v Itálii. Protahujeme si rodinné chvíle venku 
na terase u opékání buřtů, nebo máčení nohou (v posledních chladnějších dnech zůstáváme jen u nich) v chladivé vodě jezírka, 
po uložení dětí pak u sklenky vína a mihotavého světla svíček. Užívám si západů slunce, které je pro náš domeček taková třešnička na dortu, 
protože na místě, kde je, jsou všechny opravdu nádherné.  Mám radost, že na naší zahradě to ožilo novými květy, i přes mé umění vše zahubit a pramalou starost se všemu celkem daří a máme tu tak i daleko víc života.  A vlastně i uvnitř. Vždycky u nás byla absence živé zelené, 
ale to jen díky mé zbabělosti. Nerada ubližuju i rostlinkám a i když na nich u ostatních mohu oči nechat, rozum mi hlásil stop - vždyť ty bys je umořila, proboha! Ale teď nějak přežívají a já tak nacházím i novou odvahu...Postupně přibývají další kousky nejen na terasu 
a já bych nejspíš potřebovala větší parapet - protože přeci jim neupřu místo na výsluní :). 
Dneska přišel den, kdy jsem si udělala čas a mohla si užít radost z péče o ně. Nějaké přesazení, nový kabátek díky stylovému květníku, 
opatrné přemístění první avokádové pecky z vody do hlíny...Děj se vůle boží :).  Byl i čas a nálada na focení. 
Po dlouhé době jsem si to opravdu užila. Do našeho obývacího koutu se tiše vkradla pro mě odjakživa uklidňující a oblíbená modrá. 
Nebo alespoň pro mě poslední dobou nejlákavější kouřová či "dusty" varianta.  Skvěle doplňuje bílou i šedou, už jen tím je myslím více než jasné, 
že má v našem domově otevřené dveře. Stačí jeden polštář v tom správném odstínu a jsem v nebi. Původně jsem pokukovala po lněném, 
který se k létu víc hodí, ale ani sametu neodolám. V H&M Home jsem spolu s ním ulovila i úžasnou svíčku, která voní úplně stejně jako difuzér, který jsem tam při první návštěvě pořídila a od té doby vůni beznadějně sháním. 
Eucalyptus, který se statečně drží, dostal betonový kabátek od Hay - no neodolala jsem a na prodlužující se večery jsem už konečně vybavená
 mým dlouhodobě vysnívaným skleněným svícínkem Iittala. Objednávala jsem přímo ze stránek Biano.cz, kde se zkuste zastavit i Vy. 
Najdete kromě úžasného množství zboží i prima novou inspiraci. 

Kochám se teď pohledem na něj, když svítí a sklo si hraje s odlesky. Stejně jako si teď užívám i psaní článku. Pořád mě to těší, ne že ne. 
O to větší pocit štěstí se dostaví, když někdo cítí podobně jako já.  A ještě mi to dá vědět. Tím chci moc poděkovat za krásná slova 
v posledních komentářích, vážím si moc, že někdo ještě mou blízkost touto formou ocení, že někoho potěší.  
Těším se zase na příště!



 kuchyňské nůžky Hay - skvělé i na zahradu 
černý mahagon ve skleničce z H&M Home








pondělí 27. června 2016

Priority



Ty můžou za to, že už nejsem na blogu jako dřív. Střípky ze života pohodlně posílám na instagram,
 je to rychlejší a nepřicházím tak tolik o to, co mě baví..Před pár dny jsme otázku priorit rozebíraly
 s kamarádkou v autě cestou domů z náročného víkendového dne. Rodina a vše s tím spojené, domácnost, psi, práce..
Někdy pak nezbývá čas na přátele, na vlastní zájmy, na to jen tak si užívat všeho kolem sebe. 
Snaha trochu to zvrátit a pozměnit někdy člověka drtí a něco změnit ani nejde.
A možná mě pronásleduje pocit špatného svědomí až příliš často, když dám nakonec přednost 
svému klidu. Nejspíš to zná každý. Časem se priority mění a umí to i velice rychle. 
Tak aby se mohlo volněji žít a dýchat. A to u mě platí i pro prostředí, které mě obklopuje. 
Náš domov se mění podle našich potřeb a přiznávám - podle mého cítění. Snažila jsem se teď 
o trochu odlehčení, více vzdušnosti.. Něco ubráno, něco přidáno. 
Vzdala jsem se kuchyňského pultu, který jsem si tolik let pro náš domov vysnívala..trochu ironie. 
Mám teď ale pohodlnější přístup ke stolu, volný průchod kuchyní a dokonce i místo na malý příborník. 
A ano, další plochu k možnému dekorování :). V kuchyni bych měla v hlavě ještě spousty změn 
(hlavně nejsou ještě přemístěna světla nad jídelním stolem) a to zas není úplnou prioritou. Hlavně že jsme spokojení. 
Kolem stolu i mimo něj. Tak třeba se mi časem opět podaří se o nějakou změnu v našem domově s Vámi podělit. 
Moc děkuji všem, kteří sem ještě občas zavítají a omlouvám se, pokud jsem někomu nezvládla na nějaký dotaz odpovědět, 
nebylo to určitě záměrně. 
Mějte se krásně  a užívejte léta!


Martina





pondělí 4. dubna 2016

V zahradě




Březen utekl jako voda a najednou je tu čas, o kterém jsem "básnila" v minulém příspěvku. No, na zahradě je spousta práce, 
ale přeci jen k ní zatím utíkám raději od té domácí. Pročistit si hlavu od všeho, co mě "pronásleduje".
 Mít nové nápady je fajn, někdy.... Času není moc, ale na kafe na terase jsem se už moc těšila.
 Zvlášť u "nového" stolku, který tam myslím padne. I když s ním počítám do interiéru, ale tak už to bývá. 
Nechtěný zelený chráněnec od manžela z kanceláře si mě nakonec svým půvabem rychle získal a já mám ke kávě tichého společníka. 
Budeme spolu pozorovat změny kolem...snad se mi povedou ke spokojenosti mě i všech ostatních. Držte prosím palce ;).
Děkuju za návštěvy, i když to tu šidím :-*.








neděle 6. března 2016

Jarní paprsky



Už je ve vzduchu! Dívám se skrz okno, kterým se dere slunce a ukazuje doma všechen usazený prach. 
Sleduji poslední zbytky z asi dvoumetrového sněhuláka. Jak náhle sníh přišel, tak i zmizel. Místo toho prozpěvují ptáci 
ve všech koutech zahrady a nebýt ještě nízkých teplot, otevřela bych všechny okna dokořán a nasávala ten čerstvý vzduch s nádechem
 jarní nálady. Myslím, že to jsme přesně potřebovali. Vyžene do bacily i nás z peřin a hlavně v hlavě už to zase pracuje o sto šest.
 Chystáme se letos na spoustu dodělávek kolem našeho obydlí, takže se stanu nejspíš napůl krtkem. A těším se na to! Jen vše správně 
naplánovat.. Ale sluneční paprsky ostře pobízejí k akci a nenechávají plány v hlavě líně povalovat. Snad se vše vydaří. 
Stejně jako naše poslední crazy akce- přemístění nábytku v obývacím koutě. Je ještě třeba několik dodělávek - a vlastně se povedlo vše, 
o čem jsem už od doby, kdy tu žijeme, postupně snívala. Obě francouzská okna do zahrady volně přístupná, posuvné dveře (nad jejichž provedením si teď horlivě lámeme hlavy), vitrína už není zapadlá jen tak v koutě, ale hrdě se vystavuje všem na odiv a hlavně pohovka u zdi!
 A já budu moci konečně realizovat svou galery wall. Je toho zase nějak moc najednou, ale věřím, že postupně to zvládneme.
 Jsem šťastná, je to další prostor k novému dotváření našeho domova. Tak dnes přináším alespoň pár snímků 
- zdánlivě spolu nesouvisejících, ale spojují je právě ty paprsky slunce, které jsou tím správným životabudičem!









Co nejvíc slunečních dní!











neděle 28. února 2016

Změny




Možná někteří postřehli, že jsem chystala změny v Madlenčině pokojíku.  Ale o těch dnes článek nebude. 
Na pokojíku jsem pracovala v týdnu, kdy si děvčata užívala jarní prázdniny na zasněžených horách s tatínkem 
a já se tu věnovala přípravám. Vyklízení, malování, uklízení...A měla jsem velké oči. S tím, že stihnu přetáhnout 
tou bílou rovnou i čerstvě chodbu a malou koupelnu...noooo....to byly oči nejmíň přes půl obličeje. Pokojík ještě stále není dokončen, 
čekám ještě na pár dodělávek od truhláře, ale už teď se tam Madlence líbí a ráda si v něm hraje, a to je pro nás to nejdůležitější.
No ale myšlenky a plány si lítají tak nějak po svém a jak už to u mě bývá, myšlenky na pokojík , 
který už byl několik měsíců předem vymyšlen, mě už tolik nezaměstnávaly a zbylo tak místo na jiné. Ono všechno souvisí se vším. 
Co s komodou z dětského pokojíku, která vlastně byla prvním koupeným kusem nábytku do našeho společného bydlení?
 Nemohla jsem se rozloučit a tak dostala nový bílý nátěr a putovala místo Malmu do ložnice. A už to v hlavě vřelo 
a já se přistihla, jak pokukuji po jiné alternativě nočních stolků. Dopadlo to tak, jak by mě zpočátku vůbec nenapadlo. 
Známé úložné boxy Kartell v minulosti můj zrak přitáhly už několikrát, ve skandinávských interiérech především v nesmrtelné bílé
 a ve vyšší trojverzi. Ale mě zlákal nižší kompaktnější tvar a - nemohla jsem si pomoct :) - černá varianta.
Co kdyby jsme někdy vymalovali pro změnu bíle? :))) No a k tomu mě očarovala lampička, ihned dostupná v Ikea, 
a v naprosto dokonalé barevné kombinaci, která se mi do čím dál zřetelnějších plánů více než hodila.
 Pak už jsem v tom byla až po uši, kontejnery Componibili jsem totiž sehnala zrovna ve slevě a tak jsem vše 
ještě k bílení pokojíku zrealizovala hned ten týden. Dokonce mě to dohnalo samotnou poprvé řídit na Černý most, 
což je bonus pro mého manžela - nemusí se tam už nadále namáhat a trpět. Nějaké pozitivum jsem z toho i pro něj 
vyvodit musela ;). Ale abych nelhala, přišla odměna i pro mě s jeho spokojenou a překvapivě milou reakcí. 
I proto si nedovedu představit, že by byl pro mě někdo dokonalejší, než on. 
Máme za sebou další výročí, užíváme si víkendu bez dětí, probíráme u snídaně změnu reprobeden
 a najednou nám z toho vzniklo úplné přeskládání obývacího pokoje...:))). A už se na tom dokonce pracuje. 
Ale o tom zas jindy. Některé změny jdou prostě přirozeně s potřebami. A tak je to nejlepší.









Krásný zbytek víkendu!