středa 13. listopadu 2013

Jednou dole, jednou nahoře..


Taky to určitě dennodenně zažíváte. Připadá vám, že věci mají konečně ten správný spád,
začínáte dohánět určité resty, získáte dobrý pocit, jak vše celkem zvládáte..
A najednou je všechno jinak.
Dcerka přitáhne ze školky nezvané "brouky v hlavě" a stihne jimi obdarovat celou rodinu i domácnost,
 psovi se v plné síle navrátí chronické problémy spojené se sychravým obdobím, 
přijdou konečně botky dlouho obdivované a nakonec s velkou slevou na internetu sehnané, a nesplňují v reálu vaše představy, 
trenérka karate, kam chcete nadšeně přihlásit své aktivní dítko "překvapivě" oznámí, že již nemá volné místo,
 vše se začíná kupit a musíte už poněkolikáté odsunout účast na power józe, kam se odhodláváte už zatraceně dlouho, 
pomalu cítíte příznaky neodbytné virózy, děti se neustále mezi sebou hašteří a ztenčují už tak zchátralé nervy,
 zjistíte, že v bývalém zaměstnání s vámi nejspíš opravdu už nepočítají a máte tak před sebou jednu velkou nejistotu...
vše se zase začíná kupit, přepadá vás pocit beznaděje a ztrácíte veškerou šťávu.

Jenže pak jdete vysílená, pozdě v noci, po vygruntování celé domácnosti a vyndání už asi šesté várky prádla z pračky, do peřin
 a pod polštářem najdete láskyplně schované kresbičky od těch zlobidýlek, 
Bronx si zas pomalu procházky užívá s rozjíveným poskakováním a širokým spokojeným úsměvem,
 po několikahodinovém beznadějném hledání úctyhodné náhrady za karate (nesmím už nikdy dětem slibovat cokoli dopředu)
 vám zavolá sama trenérka, aby oznámila skvělou zprávu, že Amálku nakonec ještě přijme,
 na naprosto neplánovaném krátkém nakouknutí do oblíbeného obchůdku ulovíte poslední kousek kabátu, který byl (opět skrz internet :P) láskou na první pohled :),
 při nedobrovolném nočním vysedávání u nemocné dcerky narazíte - aleluja - na eshop, kde mají to, co sháníte už několik týdnů, 
díky známým v reálném, ale i virtuálním světě, zjistíte, že v ničem nejste úplně sama a nakonec se vám potvrdí jen to, v co věříte celou dobu - že se můžete o svého manžela opřít a když jste zoufalá a vysílená, zvládne se postarat o vše, 
co je třeba. To vše a ještě víc vás může potkat během jediného týdne..
A takový život je.
 Chvíli chutná sladce, ale neustále vás překvapují i pořádně peprná období.
 Stejně jako se prolínají chutě hořké čokolády s růžovým pepřem, ze které jsem si dnes po dlouhé době měla odvahu zase kousínek uloupnout.




Kolik bude v dalším kousku sladkého a kolik pálivého...to nikdo neví. Ale jinak by to nemělo ani cenu ;).






Chtěla bych moc poděkovat Šárce,
nejen za překvapení v podobě úžasného jelena,
ale i za moc hezky napsaný příspěvek (pro všechny ženy s.r.o.),
přesně to jsem si potřebovala zrovna přečíst !
Ačkoli se osobně neznáme, stále se mi potvrzuje, že je mi opravdu spřízněnou duší,
 člověkem mě milým a něčím blízkým :).





Tady mám teď své nové radosti v trochu pozměněném koutku..
A neplánovaně (po velkém gruntu) zjednodušeném obýváku-jen s proužkatými polštářky :).






Neplánované je často nakonec lepší, než plánované
a být občas mile překvapen je něco, co se nedá jen tak nahradit. Je to kořením života..








Všechny moc zdravím a omlouvám se za nedostatek času na blogerský život. 
Snad se to zase brzy trochu "zvrtne" :).



14 komentářů:

  1. Aj Forrestova maminka povedala, ze zivot je ako bonboniera.... A Ty si dni prirovnala k cokolade s peprom...
    Asi na tom bude kopec zivotnej pravdy. Mas stastie, mas pri sebe presne takych ludi ako potrebujes... Drzim prsty

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, na Forresta jsem si při psaní přesně vzpomněla :). Je to tak a jak už jsem zmiňovala někdy dříve - štěstí na lidi kolem sebe jsem asi dostala jako nějaký obrovský dar shůry. Děkuji a zdravím, M.

      Vymazat
  2. Moc hezky jsi to napsala! Pod to se můžu podepsat. A krásné to doma máš! Ona by to ale byla děsná nuda, kdybychom byli pořád jen nahoře, člověk si uvědomí spoustu věcí, až když padne na dno. Momentálně vím, o čem píšu :-) Ale všechno vždycky nějak dopadne, jen se nesmí propadat panice. Hodně sil přeju!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Báro, jen ne paniku, to je pravda. Někdy k ní má člověk hodně blízko, ale pokud není úplně sám, má nějaké šance, že ho někdo z okolí nasměruje zas do správných kolejí. Takový je život. A já držím palce, ať to dno - i když je k životu také třeba - nepotkáváte moc často ;). Krásné dny a díky moc! M.

      Vymazat
  3. Krásně napsané!Hodně spokojených okamžiků přeje Věra

    OdpovědětVymazat
  4. Moc pěkně napsáno Marťo :) Taky mám teď za sebou podobné období - může za to retrográdní merkur! Naštěstí v sobotu skončil, tak snad bude líp :)
    TWF Kami*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak merkur...a retrográdní, jo? To je syčák :). U nás se to trochu zvedlo, tak snad i u vás ;). Díky a pěkné dny, M.

      Vymazat
  5. Martinko, nádherně napsáno!!! hltala jsem každý řádek a říkaůla si...oooo halelujaaaa nejsem v tom sama.-))))
    díky i za fotky, u tebe je to neskutečně vkusné!
    pa andy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Andrejko, nejsi ;), neboj. Ale i mě se ulevilo už jen když jsem to vše "vybonzovala" :) a pak četla takové pěkné komentáře. Moc děkuju! Krásné a pohodové dny, M.

      Vymazat
  6. Milá Martinko,
    mému jelínkovi je velkou ctí, že získal tak privilegované místo v krásném zátiší s kousky, které jsou i mě nejbližší, nádhera! na ten Tvůj svícen jsem se zase těšila. Tem hrneček je naprosto božský! No a o tom, co píšeš mi naprosto mluvíš z duše, poslední dobou je to opravdu jako na houpačce a spíš si přijdu, že sem víc v té první části. Jsem ráda, že Ty v té druhé, objímám a mnoho pozdravů posílám! :-*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Šári, jelínek se tu zabydlel rychlostí blesku :-*. Hrneček jsem okukovala už tak dlouho, pořád jsem si říkala - vždyť co na něm je...až jsem mu taky neodolala :)). A než se nadechneš, bude zas houpačka obráceně ;). Posílám díky, pozdravy a držím palce, ať máš na vše dostatek sil! Pa, M.

      Vymazat
  7. krásný blog plný inšpirácií, sem budem chodiť často... a mimochodom som rada, že v tom nie som sama :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Biba, to mě moc těší! I že jsem mohla poskytnout ten pocit sounáležitosti :). Pohodové dny, M.

      Vymazat