sobota 4. listopadu 2017

Že by...












Že by na mě pomalu dýchaly Vánoce? Že bych měla po opravdu hodně dlouhé době chuť přispět na blog? Moc nad tím raději nepřemýšlím a snažím si to jen užít. Stýskalo se mi, to přiznávám. Přeci jen stále je to jedna z mých cest, jak se vyjádřit - jestli se tomu tak dá říkat. Miluju, když na mě 
v některých okamžicích dýchne nějaká atmosféra. Už od malička. Pozorovala jsem bedlivě okolí a pátrala po kombinaci čehosi těžko vysvětlitelného. Co udělalo dohromady takový malý zázrak. Vykouzlilo atmosféru. Je to jako najít poklad. A proto i miluju fotky, skrze které lze nějakou atmosféru cítit. V těch svých si často zkouším určitou atmosféru ponechat na později. Jako takový můj malý odkaz na své poklady. Ne vždy se to podaří :). A skoro nikdy už na to není čas. Zezačátku jsem to vnímala jako prohru. Ale není to tak. Prostě jen žiju svůj život.  

O to víc se tu teď musím potutelně pro sebe usmívat, že se mi podařilo sedět si v klidu pod dekou, užívat si vůni svíček a pocitu, že dnes už nic nemusím. Nebo spíš...že jsem si pro dnes už vše navíc zakázala. Chtěla jsem si ušít do ložnice nové lněné povlaky na polštáře - látka čeká v krabici, přes kterou se těžko dostávám do skříně, už asi dva měsíce - a něco málo si možná nakreslit, ale to pak můžu i pod tou dekou. 

Ložnici jsem nedávno trochu pozměnila. S tmavě šedou výmalbou se mi loučilo hodně těžko, ale potřebovala jsem vyměnit potah postele. Ten bílý už měl hodně za sebou, po každém  - i když šetrném praní - trochu ztratil pár milimetrů a jeho navlékání na postel tím pádem časem připomínal spíš těžkou dřinu hodnou posilovny.  Větší výzvou pro mě ale nakonec bylo, ušít si ten potah svépomocí. Uf, slibuju, že už to (alespoň hodně dlouho) nebudu opakovat. Nejsem žádná švadlena. Musím se smát tomu, že jsem si nedávno dala do hlavy, že bych si mohla ušít i potah na pohovku. Tahle zkouška mě přesvědčila o odkladu na nikdy. Ale nakonec jsem to zvládla, výsledek odpovídá mým schopnostem, ale funguje to. Jen jsem díky tomu musela ve svém úsilí pokračovat a nově vymalovat. Tmavě šedá se na tmavě šedé opravdu moc nevyjímá. Zvlášť, když jedna byla v teplém tónu a druhá zas ve studeném. To bych mohla vyprávět, co jsem si s tím užila. Zkráceně - počkala jsem si, až manžel odjede služebně pryč (neptejte se proč, některé věci nerada vysvětluju a to právě i jemu :) ), nakoupila barvu, odvezla holky k mamince a dala se do díla. Jaké bylo mé překvapení, když výsledný odstín na zdi vůbec nekorespondoval s tím miniaturním na papírku, který jsem si po týdnu utajeného přemýšlení vybrala. Celá nešťastná jsem ale vše uklidila, abych stihla ložnici uvést do "původního stavu", než se manžel vrátí. Třešničkou na dortu bylo, že on nakonec opravdu žádnou změnu nezaznamenal .. Pobavila jsem alespoň tou historkou paní v tónovacím centru, ve kterém jsem byla znovu nedlouho poté pro barvu jinou. Jinak to snad ani být v mém případě nemohlo. Někdy to nejde vše jak na drátkách. Dneska ale...že by? Pohodový a povedený víkend i Vám - pokud se mé řádky k někomu ještě dostanou <3








9 komentářů:

  1. Ta lahvově zelená je skvělá! :) Někdy je potřeba dělat změny bez muže :D
    Martina

    OdpovědětVymazat
  2. Marti, chybíte mi tu moc. Ať to jde jako po drátkách častěji Vám přeji už jen kvůli sobě :-D...
    V.

    OdpovědětVymazat
  3. LOznice ma moc prijemnou atmosferu, promena je krasna. M.

    OdpovědětVymazat
  4. Marti, pecka největší!!! Stálo to za to, však víme :-D a přimlouvám se za další příspěvky! pa pa Zuzka K.

    OdpovědětVymazat
  5. Marti, krásné, opravdu. Chápu Vás, někdy muži vše nemusí vidět a vědět, i když já s tím doma problém nemám. Někdy ale člověk musí něco dělat sám bez otázek a komentářů, pak je spokojený. Kéž by články byly častější, to už se ale opakuji. Žijte si ten svůj krásný život a i když budete takto málo psát na blog, budu Vás stejně žrát. Ještě, že je ten instagram. Krásný podzim.

    OdpovědětVymazat
  6. Uplne vas chapu.Taky bych porad neco doma renovovala a menila a manzel uz z toho sili.Takze nekdy je opravdu lepsi provest zmenu potaji.Ja takhle kdysi pretapetovala loznici,kdyz odejl.

    OdpovědětVymazat
  7. Velmi prijemna atmosfera, postel prekrasne dodizajnovana. S tym manželom chapem na 100 percent, . Po 1.: nemaju radi zmenu.... takze netreba nic menit, 2. niektorí su lenivejsi, pokial treba pomoct tam, kde netreba zmenu :-).
    Ale nedavno som sa tak pustila tiez do malovania a som sama na seba nadavala, ze ja sa tu trapim sama, hlupa, mala som radsej zabojovat a presvedcit ho, ale chapem aj to, ze sa dakedy neda. A najhorsie je to, ked pride domov a nic nezbada. Treba asi presunut TV, to by zbadal :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Marti, všetko je veľmi harmonické a oku lahodiace. Riadky sa určite dostanú k tomu kto chce, pretože ja sem zavítam popozerať sa aj na staré príspevky. A vždy sa pokochám stále dookola. Krásny deň. Andrea

    OdpovědětVymazat